Něco z naší historie.
Počátky sdružování železničních fandů v Letohradě sahají do začátku osmdesátých let minulého století. Skupinka lidí se scházela nepravidelně pod hlavičkou Československé vědeckotechnické společnosti. K aktivní činnosti nebylo příliš možností, neboť doba vše historické považovala ihned za zpátečnické a režimu podezřelé. Přesto existovaly mnohé úvahy o tom, co lze pro dokumentaci a záchranu historických zařízení a relikvií udělat. Tajným snem bylo získání nějaké parní lokomotivy, nejlépe některé původní ze zdejšího provozu. Lokomotiva 354.195 byla po zrušení uvažovaného skanzenu v České Třebové umístěna na pomník v Ústí nad Labem a 464.102 už byla majetkem NTM Praha. Pozornost se tak soustředila na 354.1178, kterou se s velkým štěstím povedlo na poslední chvíli z kovošrotu zachránit a zahrnout do vznikající sbírky vozidel na Slovensku. Bohužel vedení ČSD a lokomotivního depa v Letohradu, historii a páře zvláště nepřálo. K předběžně domluvenému návratu lokomotivy, tak nedošlo a ta je nyní postupně renovována na Slovensku. Přesto se fandové nevzdávali a podařilo se jim r.1984 zorganizovat oslavy 110 let trati Ústí nad Orlicí - Letohrad s lokomotivou 354.1217. O rok později následoval známý týden parního provozu na trati Dolní Lipka - Štíty. Organizátoři tak získávali první praktické zkušenosti a pomalu i uznání nadřízených činovníků ČSD. Následovaly další akce, např. výročí trati Doudleby - Rokytnice v Orlických horách v roce 1986, nebo dráhy Svitavy - Polička. Na základě článku z německých železničních novin se železniční fandové nechali inspirovat k první Mikulášské jízdě na tehdejších ČSD. Vlak pro děti s nezbytným doprovodem pohádkových postav se záhy stal velice oblíbeným a dodnes je tradiční tečkou na závěr roku a také nejstarší akcí tohoto druhu u nás. První jízdu v roce 1988 odvezly vozy M 240.0022 a 074. Další léta už jízdu s jedinou výjimkou zvládly parní lokomotivy.
Po společenských změnách v roce 1989 se stala znovu aktuální otázka vlastního historického vozidla. Základ skupiny tvořili a dodnes tvoří vesměs strojvedoucí depa Letohrad. Uvažovalo se o posledním letohradském voze své řady M240.0074, ale byla na něm pouze opravena střecha, protože se spoléhalo , že půjde na opravu do ŽOS Šumperk. K tomu nedošlo a stav vozu se tak díky korozi neopravitelně zhoršil. Nebyla využita ani šance získat vůz M 131.1354 z vlečky ZZN Žamberk. Pozornost se soustředila znovu na parní trakci. Díky nedostatku strojů ČSD se zúčastněným zalíbila lokomotiva typu CP 600 vytápějící prostory JZD Slatina nad Zdobnicí. Díky relativně dobrému stavu kotle a celkové kompletnosti byla po výměně za železný šrot s firmou Comet, a. s., Hradec Králové,v prosinci 1992 přepravena zpět na koleje a po nich do depa v Letohradě. Oprava začala zvolna, spíše amatérskou formou a za posměchu části zaměstnanců. Až rokem 1995, kdy iniciativu převzala Letohradská správkárenská, s. r. o., se oprava výrazně posunula vpřed. Konečně 25. 8. 1996 uspěla lokomotiva, nově označená jako 328.011, při technicko-bezpečnostní jízdě a všem nadšencům se splnil dlouholetý sen. Byli to pánové Kubelka, Kalous, Filip, Neruda, Všetička, Vencl, Cvilink, Sedloň, Olšar, Adolf a Vraštil. Spolu s panem Buryškou z železniční stanice Letohrad tak položili základ sestavy klubu. Kromě práce se zajišťováním samotných jízd lokomotivy začala i propagační činnost železnice a vydávání vlastních propagačních materiálů. Postupně se rozšířila spolupráce s dalšími spolky a sdruženími v celé republice. Tak se také ukázalo, že pro další činnost bude zapotřebí oficiální registrace.
Tak vznikl 24. 3. 1999 oficiálně Letohradský železniční klub jako občanské sdružení pro propagaci a dokumentaci historie železnice.
Členská základna se pomalu rozrostla na několik desítek členů okolo původního aktivního jádra. Nová spolupráce s městskou knihovnou umožnila pořádání několika výstav s železniční tématikou.Postupně se rozrostl počet aktivit např. vydávání pohlednic,spolu s ČD pořádání několika jízd nostalgických vozidel a nakonec od r.2006 spolupráce s městem Rokytnice v Orlických horách na vzniku regionálního muzea. V prosinci 2000 skončila způsobilost kotle lokomotivy 328.011. Ta byla po poslední mikulášské jízdě odstavena a zakonzervována, neboť nejsou finanční prostředky na opravu a nyní se nachází jako exponát v muzeu v Rokytnici v Orlických horách.
Jako pomyslná náhrada se v lednu 2001 vrátil z opravy v ŽOS Nymburk, a. s., stroj T 679.1529. Nyní již muzejní lokomotiva Českých drah musela najezdit garanční kilometry po opravě a tak se trať do Lichkova stala cílem zájmu mnoha fandů železnice nejen z České republiky. Železniční klub začal i tuto lokomotivu propagovat a navštívil s ní další nostalgické akce na ČD. Momentálně je tento stroj odstaven v DKV Česká Třebová. Souhrou okolností byla do Letohradu přidělena další parní lokomotiva a to 423.009. Členové klubu od počátku zajišťují její provoz a propagaci na jízdách po celé ČR. Dále se pokračuje v osvětové činnosti a organizování výstav, například s modely mladších členů klubu,nebo oblíbené videopořady ve spolupráci s městskou knihovnou v Letohradě.
Závěrem je nutno připomenout zásluhy prvního předsedy, pana Josefa Kubelky, na vzniku a fungování klubu. Tento nadšený fanda, strojvedoucí a strojmistr letohradského depa, nás předčasně opustil díky zákeřné chorobě. Přesto na dobrého kamaráda a kolegu nikdy nezapomeneme.
